Dne 10. 6. jsem dorazil na autobusové nádraží Florenc v Praze. Měl jsem za sebou již pár hodin jízdy a plný očekávání jsem čekal na ty další. Po chvíli se ze zatáčky vynořil krásný žlutý autobus, paní stevardce jsem předložil svou jízdenku a zavazadlo, cesta byla tímto započata.
   Cesta byla sice dlouhá, ale velké množství filmů a další zábavy, možnost konzumace kávy, čaje a horké čokolády cestu zpříjemňovaly. Po dobu cesty jsem se seznámil se spolucestující Barborou, která taktéž mířila do Margate. Do Anglie jsme jeli přes Lucemburk a Brusel, a tak jsem mohl spatřit krásy těchto dvou měst, zejména Brusel mě uchvátil. Po pár kontrolách náš autobus zakotvil ve vlaku, který mířil přes Eurotunnel do Anglie. Po 30 minutách jsme se vynořili na anglické pevnině. Po nějaké době jsem spatřil dvoupatrový autobus, bylo mi jasné, že se nacházíme v Londýně. Autobus zakotvil na Victoria Coach Station, kde jsme spolu s Barborou setrvali dvě hodiny, poté jsme nastoupili do dálkového autobusu mířícího do Margate. Skoro celou cestu jsem prospal, možná i proto jsem byl mile překvapen, když jsem spatřil nádhernou písečnou pláž a za ní nekonečné modré moře.
   S mapou v ruce jsem se tedy vydal hledat dům rodiny, u které jsem měl strávit příštích několik dní.
Jak jsem předpokládal, mé orientační schopnosti nebyly tak dobré, rozhodl jsem se tedy obrátit na pomoc místních lidí. Přibližně po půlhodině a pětici dotázaných lidí jsem doputoval k domu s krásnou zahradou. Otevřel jsem branku, uvítat mě přišly jako první dvě kočky a hned po nich Terry a Mariene. Ukázali mi celý dům, pak jsem se uchýlil do svého pokoje, vybalil věci a podle vůně jsem zamířil do kuchyně, tam na mě čekala lahodná pizza. Zamířil jsem do sprchy a hned poté do postele. Spánek jsem uvítal s otevřenou náručí.
   Ráno mne čekal první den ve škole, rodina mne zavezla a já jsem, mírně nervózní, vstoupil do budovy školy. Zamířil jsem na recepci, tam se mě chopila pověřená osoba, vyplnil jsem vstupní test a následoval ústní pohovor. Přiřadili mě do skupiny studentů, kteří se připravovali na testy IELTS, třída byla tvořena mnoha národnostmi jako je Litva, Švýcarsko, Francie, Omán, Itálie a teď i Česká republika. Obtížnost byla mírně nad mou jazykovou úrovní, i díky tomu jsem zlepšil svou angličtinu. Po celou dobu jsem navštěvoval dvě ranní vyučovací hodiny, z toho jedna trvala hodinu a půl. Zaměřili jsme se na konverzaci, poslech, psaní a mnohé jiné. Zalíbila se mi otevřená diskuze, v případě že někdo neznal slovíčko, či právě probíranou tematiku, ostatní studenti se snažili problém vysvětlit, pokud ani to nepomohlo, tak zasáhl učitel a poradil nám on, díky tomuto způsobu jsem si zapamatoval mnohé nové fráze nebo slovíčka.
   Po vyučování na nás čekaly mnohé volnočasové aktivity. Se zbylými studenty jsme chodili poznávat krásy města, když nadešel večerní čas, byl pokaždé připraven nějaký večerní program, který pro nás uspořádala škola. Stolní tenis, salsa dancing, pub tour, karaoke nebo výlet do nějakého města. V pátek po škole jsme vyrazili na místní vlakové nádraží, zde jsme nastoupili do vlaku, jehož cílem bylo město Cantebury. Průvodce nám ukázal různá historická místa či budovy, poté následoval rozchod. Spolu s litevskými studenty jsme se rozhodli vyzkoušet projížďku lodí po místní řece, gondoliér nám mimo plavbu dopřál i historický výklad spatřených památek. Když zbyla chvíle volného času, vydal jsem se na procházku podél pláže, a jelikož bylo po celý pobyt slunné a teplé počasí, ne jednou jsem se vydal do moře, chvíli mi trvalo, než jsem chytil první dech ve chladné vodě, po pár chvilkách jsem si ale zvykl.
   Po celou dobu se mi v mé rodině dostávalo velké množství komfortu a hlavně velké porce jídla, poprvé v životě jsem okusil i čínskou či mexickou kuchyni. Velké množství času jsem trávil konverzací s rodinou, se kterou jsem si velmi rozuměl. O víkendu mne rodina vzala na výlet do Doveru, města, jehož přístav byl největší, který jsem kdy spatřil. Procházeli jsme se po rozlehlých pláních velkého bílého útesu a pod nohama nám ležel nádherný výhled na moře, po kterém se plavily lodě.
   Poznal jsem spoustu úžasných lidí, zažil mnoho zážitků, které si budu ještě dlouho pamatovat, a velmi jsem si zlepšil angličtinu. Chtěl bych tímto milionkrát poděkovat Nadačnímu fondu manželů Livie a Václava Klasouvých a také sponzorům, díky kterým jsem mohl zažít tento neopakovatelný pobyt.
Mnohokrát děkuji.