Od 9. 5. do 21. 5. 2016 jsem se účastnila jazykového kurzu v Anglii.

            Má cesta začala už 7. 5. v 19:00, protože jsem jela autobusem. Cesta byla dlouhá, ale podařilo se mi na několik hodin usnout, takže jsem potom nebyla tolik unavená. Nepříjemné ale bylo jedenapůlhodinové zdržení na hranicích. Naštěstí jsem měla na přestup v Londýně dostatek času (3 hodiny), takže jsem se nemusela bát, že nestihnu autobus. Naneštěstí i tento autobus měl zpoždění (45 minut) a v autobusu nebyl signál, a proto jsem nemohla zavolat rodině, u které jsem měla bydlet, že na mě nemusí čekat. Naštěstí byli moc hodní a zdržení jim nevadilo a rovnou mi i ukázali, kde je škola, obchod a další užitečné věci. Domek se mi na první pohled líbil, i když mě trochu překvapilo, jak vysoký a úzký je. Pokoj byl čistý, moc krásně vybaven, s vlastní televizí i DVD přehrávačem a silnou Wi-fi sítí. Po cestě jsem byla moc unavená, tak jsem si akorát přečetla, v kolik je večeře a snídaně, a šla si lehnout.

            John i Leony na mě byli oba moc hodní, pořád se mě ptali, jestli něco nepotřebuju. Jídlo bylo moc dobré a bylo ho vždy dost. Čas trávený s nimi byl moc příjemný a pomohl mi nahlédnout do života obyčejných Angličanů. Bylo vidět, že mají již se studenty velké zkušenosti, a proto se na mě nezlobili, když jsem na něco zapomněla, nebo neudělala, jak jsem měla. Jediná věc, která mne trochu mrzela, bylo, že jsem v domě byla jediný student, ale to není ničí chyba.

            První den ve škole jsem byla trochu nervózní, protože jsme měli takové malé interview, které jim mělo říct, do jaké skupiny patříme. Docela se mi povedlo a dostala jsem se do lepší skupiny. Také jsem se začala seznamovat se studenty, kteří tam byly noví. Dva z nich byly Němci, tak jsem procvičila trochu i němčinu. Po přestávce na svačinu jsme už šli do třídy, kde následovalo další seznamování a představování, a taky jsme se něco málo naučili. S podivem jsem zjistila, že zrovna berou látku, se kterou jsem se seznámila minulý týden ve škole, takže jsem měla příležitost si ji opravdu zapamatovat. Učitel Robin byl celou dobu moc hodný a chápavý, snažil se nám probíranou látku co nejlépe vysvětlit a veškeré dotazy se snažil co nejpřesněji zodpovědět. Výuku vedl zábavným a velmi zajímavým způsobem, takže jsme hlavně hodně mluvili a diskutovali, někdy i trochu hádali, ale jen v přátelské atmosféře. Tento styl výuky mi velmi vyhovoval, protože mě nutil do spontánních reakcí, které vyžadovaly, abych se sžila s probíranou gramatikou natolik, že jsem o ní nemusela přemýšlet. I domácí úkoly, kterých bylo nezanedbatelně, byly velkým přínosem, protože způsobovaly, že jsem nad daným tématem uvažovala nejen ve škole, ale i doma.

            Po obědě pak následovala procházka po městě, které sice není moc velké, ale moc krásné, a díky hezkému komentáři ze strany Toma (zaměstnanec školy) jsem měla hned několik tipů, kam mohu zajít odpoledne. Vzhledem k tomu, že jsem měla jen dopolední vyučování, tak jsem odpoledne měla spoustu volného času. Tak jsem chodila ven. Navštívila jsem např. Tunder Contemporary (galerii), která byla sice moc hezká, ale naneštěstí se zrovna instalovala nová výstava, tak tam toho moc nebylo. Dále jsem neodolala tajemství Shell Groto (podzemní chodba a místnost se zdmi pokrytými mušlemi), složité ornamenty byly nádherné, ale více mne zaujala tajemná atmosféra rozprostírající se v tomto místě, už jen to, že se neví, kdy a kým to bylo postaveno, je podle mě velmi zajímavé. Spolu s Leou (studentka z Francie) jsme vyrazily vlakem do Broadstairs, což je nádherné malé městečko nedaleko Margate. Tam jsme se šly podívat do muzea Charlese Dickensona, nacházejícího se v domě ženy, která byla inspirací tetě Davida Copperfielda. Často jsem se prostě jen procházela po nábřeží a užívala si krásného počasí, které bylo většinu dní opravdu nádherné. A v pátek odpoledne se konal výlet do Sandwiche, kterého jsem se také účastnila. Díky přítomnosti mého učitele, který znal mnoho zajímavých faktů o městečku a jeho okolí, jsem si výlet moc užila a dokonce jsem se i naučila něco z historie. Večer byl pak obvykle program pořádaný školou – karaoke, kino, nebo jen hraní her a povídání si s ostatními studenty. Díky tomu, že jsem bydlela jen asi 4 minuty od školy, jsem se mohla účastnit většiny akcí a nemusela se bát, že se pak nedostanu domů.

            V sobotu jsem vyrazila s Erikou (studentka ze Švýcarska) do Doveru. Počasí se vydařilo, a tak jsme se mohly projít po bílých útesech a poté zamířit na hrad. Vzhledem k tomu, že jsem dosud nenavštívila moc velkých hradů ani tady v České republice, jsem si to moc užila a ráda si vyhradila čas i na podzemní prohlídku o operaci Dynamo. V neděli jsem pak s Laetitiou (studentka z Belgie) vyrazily do Westwood Crossu, kde jsme nakoupily nějaké dárky pro rodiny, a poté jsme se procházely po pláži a sbíraly mušle.

            Myslím, že za ty dva týdny se má angličtina moc zlepšila, a jsem moc vděčná za tuto příležitost, která se mi díky Nadačnímu fondu Livie a Václava Klausových naskytla. Rozhodně všem doporučuji se zúčastnit nějaké takové akce. Byl to opravdu úžasný zážitek a velmi za něj děkuji.

 'Ester Papazianová v Doveru'

 

 

Ester Papazianová