Začít bych chtěl poděkováním nadačnímu fondu za zkušenost, kterou mi poskytl. Možnost mít denně praktickou konverzaci s opravdovými Angličany, alespoň na ty dva týdny, je něco, co doma není možné, ale pro kvalitní angličtinu je to nezbytné. Mimoto to byl i skvělý cestovatelský zážitek.

Doprava:
Cesta do Anglie autobusem trvala hrubého času téměř 24 hodin s tím, že se v Londýně čekalo 3,5 h na přestup. Ačkoli ty hodiny zní strašidelně, cestování v autobusech RegioJetu je úžasně pohodlné. Dvojitá kontrola na hranicích s Anglií proběhla v celku rychle. Francouzům se ukázal pas nebo občanka a Angličani se navíc ještě zeptali na účel cesty, dobu pobytu a zvací dopis od školy. Z nádraží v Bournemouth mě vyzvedla hostitelská rodina, za což jsem jim vděčný, protože to dělat nemuseli.

Doprava v Bournemouth:
V Bournemouth jsem se moc nenajezdil. Bydlel jsem na takovém místě, ze kterého se šlo do školy stejně dlouho, jako jelo. Já chodím rád, takže jsem byl spokojený. Jinak dopravní systém v Anglii není pro chodce zrovna příjemný. Přechody jsou v podstatě jen na těch nejvytíženějších křižovatkách a ulicích. Všude jinde musíte přebíhat, což není nic příjemného, obzvláště v místech s velikým provozem. Zapomeňte, že by vám někdo zastavoval. Řidiči jezdí dost rychle a bezohledně (můj subjektivní dojem, potvrzený naší anglickou učitelkou). Dalším rozdílem je, že do autobusu se nastupuje pouze jedním vchodem u řidiče. Ten kontroluje všechny jízdenky, takže nehrozí, že by jel někdo na černo. Na druhou stranu se kvůli tomu tvoří fronty jak na banány. Autobusy tudíž málokdy jezdí na čas a někdy jsou přeplněné, takže nestaví.

Výuka:
Každý den jsme měli 3 vyučovací hodiny (1 hodina = 90 min). Kvalita výuky byla opravdu luxusní. Každá promrhaná minuta mě mrzela a jen nerad jsem odcházel. Po celou dobu jsem neměl žádnou motivaci nedávat pozor. Posuďte sami jak obvyklé to je u středoškolských studentů. Naučil jsem se zde spoustu věcí, ke kterým bych se doma s největší pravděpodobností nikdy nedostal.

Ubytování:
Měl jsem pro sebe malý, avšak naprosto dostačující pokojíček. Manželé, kteří mne hostili, měli malého kloučka, kterému věnovali většinu času, takže k interakcím docházelo většinou v průběhu večeře. Nemám jim pořádně co vytknout.

Stravování:
Anglická kultura je pro mě z tohoto hlediska velmi nepříjemná. Rčení "Snídej s vášní, obědvej s přáteli a večeři nech nepříteli." jim nic neříká (nebo mají mnoho přátel a žádné nepřátele). Snídaně je jednotvárná (toust s marmeládou), oběd spíše svačina a večeře obrovská. Jelikož často nevečeřím, byl to pro mě nezvyk. Obědy v jídelně za těch 3,5 libry opravdu nestály, takže jsem si šel vždy v poledne koupit raději suchou bagetu. Jinak na kvalitu večeří si nestěžuji. Paní domácí vařila skvěle.

Volný čas:
Škola pořádala spoustu akcí ve volném čase, přičemž většina z nich byla placená (ceny byly rozumné). Byli jsme na bowlingu, hráli jsme kvíz (jediná věc zdarma) a kulečník, byli jsme na diskotéce, pořádala se grilovačka a o víkendu v neděli byl celodenní výlet na Jurassic Coast (křídové útesy) a Corfe Castle (raně až vrcholně středověký hrad). Tyto akce byly hlavně příležitostí dobře si popovídat s ostatními. Naštěstí zde Čechů moc nebylo, a tudíž se mluvilo neustále anglicky. Nejvíce žáků školy byli Francouzi a Arabové. Dále zde bylo dost Japonců a Poláků. Všechny akce jsem si skvěle užil, ale mohlo toho být víc. Některé dny nic nebylo a to pak byla otrava.

 

'Laštovička-Bournemouth''Laštovička-Old Harry Rocks''Laštovička-Corfe Castle'