DOPRAVA

                Cesta z Prahy do Londýna trvala přes osmnáct hodin, avšak cesta se dala krátit čtením novin a časopisů, sledováním filmů či seriálů, poslechem hudby nebo hraním her na tabletu, který byl zabudovaný v sedačce přede mnou. Stevard byl velice milý, ochotný s čímkoliv pomoct a cesta utíkala rychleji, než by jeden předpokládal. V Londýně jsme na sebe narazili s ostatními účastníky kurzu a společně našli Victoria Coach Station, z něhož nás čekala další tříhodinová cesta do Bournemouthu.

                Po celém městě jezdí Yellow Buses a po pár jízdách se člověk v systému jízdních řádů vyzná. Když chcete, aby vám řidič zastavil, musíte na něj zamávat a před výstupem dát znamení, sluší se také za jízdu poděkovat. Protože jsem bydlela jen deset minut od školy, nemělo cenu ráno jezdit autobusem, ale na odpolední návštěvy města a pláže byly velmi praktické.

 

RODINA

                Před odjezdem jsem kontaktovala rodinu, veškerá domluva proběhla bez potíží a dokonce jsem byla ujištěna, že mne vyzvednou. Problém nastal až v Anglii, protože moje SIM karta nefungovala, jak měla, to jsme však vyřešili komunikací přes WhatsApp, protože Wi-Fi se dá chytit dnes už téměř kdekoliv.

                Mike s Helen byli úžasní hostitelé, stále se ptali, zda je všechno v pořádku a jestli něco nepotřebuji, také mě upozornili, že každý pátek je na pláži ohňostroj. Oba byli v Praze, Mike dokonce dvakrát, a říkali, že je to jedno z nejkrásnějších míst, které kdy viděli. Jejich dva synové, Harry (3) a James (6), byli kouzelní a bylo vidět, že jsou na studenty zvyklí. V domě se mnou bydlely další dvě studentky, Laura z Argentiny a Pioyy z Thajska, která však v pátek odjížděla a místo ní přijela Joenna z Polska. Všechny byly moc přátelské a dozvěděla jsem se spoustu o jiných kulturách jen u večeře.

                Měla jsem malý útulný pokojík s vlastní koupelničkou, což byl luxus, který jsem nečekala, a rozhodně jsem byla spokojená.

 

STRAVOVÁNÍ

                Ve všední dny byla polopenze a o víkendech plná penze. Jídlo v rodině bylo úžasné. Velké chutné večeře, k snídani cereálie či toast podle chuti a o víkendu sendvič s brambůrky k obědu. Obědy ve školní kafetérii mi moc dobré nepřipadaly, radši jsem si kupovala bagety, wrapy či saláty v supermarketu, kde měli obrovský výběr a ceny nebyly tak vysoké. Celkově mi britská kuchyně nepřijde zas tolik odlišná od té české, avšak pár rozdílů se najde, pořád to však není tak jiné jako v ostatních zemích světa - mým spolubydlícím z Thajska a Argentiny jídlo moc nechutnalo.

 

ŠKOLA

                První den se psaly testy na poslech, gramatiku a psaní, po nichž nás rozdělili do skupin podle levelu angličtiny. Popravdě mne trochu vyděsilo, když jsem zjistila, že jsem se dostala do nejtěžší skupiny. Obavy byly však zbytečné, učitelé ochotně odpovídali na otázky a vysvětlovali nejasnosti. Vyučování začínalo v 9:15, krom pátku, kdy jsme měli pouze dopolední výuku, jsme měli tři vyučovací hodiny po devadesáti minutách.

                Dopolední výuku gramatiky vedl oba týdny sympatický Clive, který dokázal z výkladu udělat show a udržet si mnou pozornost. Na odpolední konverzaci jsme první týden měli Frances, se kterou  jsme hodně diskutovali nebo hráli hry, například vedli "politickou debatu", kde si každá strana měla obhájit své zákony. Druhý týden jsme měli Martina, který nám dal na přečtení zajímavé články, o nichž jsme poté měli vést debatu. Tento způsob výuky mne tolik nebavil, ale našli se ovšem i velice zajímavé články, které rozpoutaly zajímavé rozhovory.

                Složení třídy bylo pestré, spolužáci pocházeli převážně z Finska, Polska, Turecka, Korey a Saudské Arábie. Dozvěděla jsem se spoustu nového o jiných zemích a také bylo zajímavé poslouchat, jak se liší přízvuky.

                Kurz mi dal skutečně hodně, cestování mě moc baví, i když k němu nemám moc příležitostí. Vyjasnila jsem si věci, které jsem nechápala, naučila se pár nových, poznala nové kultury z celého světa, aniž bych musela opustit třídu či kuchyň a hlavně jsem si odnesla spoustu skvělých zážitků, které mi nikdo nevezme, a poznala jsem spoustu skvělých lidí z celého světa.

                Ostatním poradím jen to, aby se nebáli to zkusit, za poslání přihlášky skoro nic nedáte a buď to vyjde, nebo ne. Dva týdny jsou sice dlouhá doba, ale uteče to rychle a než se nadějete, budete sedět v autobusu zpátky domů.

 

                Opravdu moc bych chtěla poděkovat Nadačnímu fondu a společnosti Jazyky v zahraničí, že mi tuto příležitost umožnili, komunikace s nimi byla bezproblémová a rychlá a opravdu nemám nic, co bych vytkla. Všechno vždy přišlo na čas a v pořádku. Mé díky patří i paní profesorce H. Štokrové, která mi o projektu řekla a napsala mi úžasné doporučení, a lidem, kteří mi pomáhali všechno zvládnout, i když byli stovky kilometrů daleko. Poslední, ale rozhodně ne méně významné, poděkovaní patří všem dárcům, bez jejichž podpory by nic z toho nebylo možné. Ještě jednou moc děkuji!

 

'Blahová-Bournemouth (1)''Blahová-Bournemouth (2)''Blahová-Bournemouth (3)''Blahová-Bournemouth (4)'