BOURNEMOUTH 2014

„Vzpomínka, na to co kdysi bylo, jenem malinká, co se to přihodilo, ale přesto já si to pamatuju, ráda chodím pozpátku…“ můj oblíbený začátek písně. Miluji si připomínat kladné věci, které se v minulosti staly. Mezi ně patří určitě i můj 14denní pobyt v Anglii, za který mnohokrát děkuji Nadaci Livie a Václava Klausových, Jazykům v zahraničí, všem, kteří se na přípravě a průběhu podíleli, mým rodičům a paní učitelce Mgr. Janáčkové, která mi o této úžasné možnosti řekla. Nemyslela jsem si, že bych mohla být vybrána, vždyť se tam hlásí mnoho lidí. Avšak štěstí se na mne usmálo. Dny plynuly a pak nastal magický den odjezdu: pátek 13. června v 17:30.

DOPRAVA

Myslím, že společnost Student Agency byla pro cestu do Velké Británie jako stvořená – milý personál, teplé nápoje, obrazovka na každém sedadle, pohodlné kožené sedačky, … Naše jízda tam měla trvat 18 a půl hodiny – již v Praze jsme však nabrali zpoždění 15 min, které se i díky důkladné pasové kontrole, kde jsme museli vyndat opravdu všechna zavazadla, protáhlo na hodinu. Na přestup v Londýně nám zbyla tedy jedna hodina, což je tak akorát. Musím zkonstatovat, že trasa Praha -> Londýn ubíhala rychleji a příjemněji než nazpět. A že se v obou případech bylo na co těšit. Je jen škoda, že člověk dopředu neví, s kým sedí. Přestávky řidiči (byli 2) dodržovali velice dobře.

DOPRAVA V BOURNEMOUTHU

2 dny předem mi rodina slíbila, že si mě vyzvedne na nádraží. Moje vděčnost byla opravdu velká. Až 4. den můj mozek pochopil systém jízdních řádů místních žlutých autobusů. Také bez jízdenky Vás nikdo nevezme! – myslím, že to není špatné – odměnou Vám je příjemný a čistý autobus. Svezla jsem se jak jednopatrovým, tak i (poprvé) dvoupatrovým autobusem. Pokud chcete, aby Vám řidič zastavil, musíte zmáčknout tlačítko STOP. Jak je známo, sluší se být velice zdvořilý – pozdravit a poděkovat za jízdu. Jinak první dny se mi stalo, že při přeplněném autobusu jsem zajela o dvě zastávky dál. Lehce nepříjemné.

RODINA A UBYTOVÁNÍ

Před odjezdem bylo obtížné kontaktovat rodinu – nefungoval jim správně e-mail, měli záznamník a vždy až po sms mi odpověděli – na to, že jsme si poslali 2 e-maily a až ve čtvrtek večer mi napsali, že mě vyzvednou, vše proběhlo v pořádku. Na nádraží se dostavila po patnácti minutách usměvavá paní, která mi hned padla do oka. Doma na nás čekali tatínek se synem a dcerou. Věkem odpovídali mým rodičům. Pani Angela (maminka) mi dala na výběr mezi malým, ale roztomilým nebo větším pokojem. Má volba menšího se velice vyplatila – byl v 1. patře, takže jsem měla klid a ticho na spánek. Dole, kde bydlela 2. studentka stejné školy – Francouzka – která přijela téhož dne později, bylo rušno (MS ve fotbale). Všude bylo čisto a útulno, k domu náležela malá zahrada s trampolínou.

ŠKOLA

Budova školy byla malinká, ale příjemná. Každý den vyučování (nejen naše) začínalo v 9:15. Já vstávala v 7:30, vyjížděla 8:30 – cesta trvala sice 10 minut, ale byly šílené zácpy na silnici. Vždy, kromě pátku, byly 3 vyučovací hodiny po 90 minutách:

  • 1. hodina: 9:15 ->10:45
  • 2.hodina: 11:05 ->12:05 (V pátek byl konec.)
  • 3.hodina: 14:00 ->15:30

Dopoledne obsahovalo více gramatiky, odpoledne byla komunikace. Na učitele si nemohu stěžovat – byli opravdu předlohou ideálního učitele, vtipní, autoritativní a vzdělaní, jen témata mi přišla občas příliš odborná. Gramatika nebyla těžká na pochopení – co se týká zlepšení angličtiny, dala mi nejvíc – pár „starých“ věcí jsem pochopila lépe a ostatní byly nové. V prvních dvou hodinách nás bylo 5: já, druhý kluk z nadace, Tchaj-wanka, Švýcar a Němka. V odpolední hodině nás druhý den bylo 10, pak 6 a nakonec 5. Mluvení se mi lehce zlepšilo-cítím se jistější. První den nás přivítal ředitel školy, který nás provázel testem a zanechal na mně výborný dojem – test se skládal ze 4 částí: poslech, gramatika, rozhovor, esej. Blízké okolí školy nám poté představili 2 mladí hezcí učitelé, kteří pro nás připravovali i program po škole. Tento program nebyl špatný, i když jsem ho využila jenom v úterý na Frisbee, jelikož jindy jsme měli jiné plány. Hned v ten den nás, Čechy, pojmenovali jako velice srandovní, jelikož jsme měli úžasnou českou flašku, která netekla, dokud se nezmáčkla. Také nám škola nabídla zájezd do mnoha měst. Lákalo mě to jak na Stonehenge (výjimečně přes noc), tak i do Londýna – zvítězil Londýn – cena cca 19 liber zahrnovala autobus a průvodce. Jsem ráda, že jsem nabídku využila, ale čekala jsem od ní trochu víc. Každopádně počasí pěkně vyšlo a nejvíc se mi líbila královská stráž. Mile mě překvapilo, že cesta na Buckinghamský palác z Trafalgarského náměstí nebyla rušná naopak – lemovaly ji parky.

JÍDLO

Rodina vařila nadmíru skvěle, až na poslední večeři, kdy sice nádherně voňavé sausages chutnaly ne zrovna skvěle. Jako příloha k nim byly hranolky s krámku Fish and Chips na rohu. Taky že rybou smrděly. Jinak jídlo bylo dobře kořeněné, což mám ráda. Ochutnala jsem i něco nového. Pokud se jelo na výlet nebo domů, připravili mi svačinku. Obědy mi v jídelně moc nepřišly dobré – byly celkem drahé (2.95 libry) a možná za tím stála i má vybíravost. Buď jsem si tedy koupila svačinku v supermarketu, nebo šla do KFC/Mc’Donalds. Ale nestěžuji si – po cestě do města se výborně relaxovalo. Anglickou kuchyň jsem moc nepoznala, až na sladkosti a brambůrky – jedny anglické sušenky jsou opravdu vynikající! Taky mi ceny zmrzlin (2 libry) a pizzy (8 liber a víc) pomohly uvědomit, že česká pizza za 4 libry a zmrzlina za 0.4 libry není drahá. Avšak hladem jsem netrpěla, takže spokojenost.

VOLNÝ ČAS

Obvykle jsme chodili prohlížet obchody, do parku nebo na pláž. Opravdu obdivuji Angličany, že mají bezplatné záchody v parku, které jsou v naprosté čistotě – a to jak v Bournemouthu, tak i v Londýně. Mohli jste se zde proletět balonem, lehnout si na trávu, pozorovat zvířata či jen naslouchat hudbě při koncertu. Dokonalý odpočinek po škole. Ovšem zábava jako taková tam byla opravdu drahá – doprava, aquapark, podmořský svět, muzea… nepředstavitelné ceny. Moře bylo čisté, leč studené. Ve 25 stupních tam bylo opravdu dost lidí a bylo nepochopitelné, když jste potkali lidi rudé jako raky. Pro místní to byla velice vysoká teplota. Oproti tomu naše kamarádka z Tchaj-wanu mrzla. V neděli mi rodina doporučila navštívit Christchurch – vydaly jsme se tam tedy s kamarádkou. Zezačátku jsme si říkaly, co tu jako má být. Po 30 minutách nás však uchvátily zříceniny místního hradu. Prošly jsme zahradami a natrefily na zátoku řeky – mnoho lodí a labutí. Kdybychom zde nebyly tak na večer, tak se jedu projet. Ale nejkrásnější byl mohutný kostel, kde zrovna zkoušel sbor. U každého anglického kostela se nacházely náhrobky tak zvláštně neuspořádané – zde tomu nebylo jinak. Také na molo jsme se vypravili zase jiný den – vstup 1 libra, ale protože jsou místní obyvatelé strašně hodní, tak nás upozornili, že za 5 minut je to zdarma. Pro mě to byla stezka odvahy, která stála za to. Byla zde možnost se svézt lanovkou z pláže nahoru – cesta by trvala asi tak minutu, jelikož jela hodně pomalu. Škoda, že jsem možnosti nevyužila. Počasí nám opravdu vyšlo nádherné – co znamená deštivá Anglie, jsem nezažila. Dostala jsem možnost poznat část světa, zlepšit si angličtinu a nasbírat spoustu zážitků, opravdu za tuto možnost Nadaci a všem ostatním ještě jednou děkuji. Kéž by se to tak mohlo někdy zopakovat, bylo to úžasných 16 dní, které člověku přišly jako 2 dny. Jak říkala maminka: „Než se rozkoukáš, pojedeš pryč.“ Mnohokrát děkuji! A všem mohu jedině doporučit! Neváhejte zkusit štěstí, stojí to za to. Kristýna Šudomová

2014 - Bournemouth 2týdenní - Kristýna Šudomová